Jitka Arazimová ve svých více či méně optimistických obrazech a grafikách s nadsázkou akcentuje živočišnou přirozenost člověka. Používá k tomu například pocitový dialog mezi člověkem a psem. Z této interakce vychází vítězně zvíře, které svým bezelstným, přímočarým naturelem dává člověku návod, jak prožívat radostné okamžiky tady a teď. Pokud je námětem „jen” člověk, pak vždy ve své „zvířecí” podobě, ptáci také nezůstávají stranou... Náměty čerpá autorka ve svém podvědomí prostřednictvím automatické kresby.
Od svých psů jsem se naučila žít přítomností, ležet v trávě na sluníčku a pobíhat lesem. Od té doby je mi fakt líp! (Vlastně jsem to samé dělala jako dítě, psi mi jen vrátili paměť.)